Žena v tradiční khmerské společnosti

Julie Lien Vrbková

Počestná khmerská žena by měla mluvit potichu a stále se chovat způsobně. Měla by zůstat doma a starat se o rodinu. Než vstoupí do manželství, měla by být pannou a po vstupu do manželství by měla být věrná svému manželovi, a to i v případě, že manžel jí je nevěrný. Měla by být moudrá, aby tak mohla zajistit své domácnosti bohatství a svému manželovi dobré postavení. V khmerské literatuře bývají ženy, které poruší některou z těchto zásad, krutě potrestány. Trestem bývá znásilnění, smrt nebo v závěru příběhu s hanbou páchají sebevraždu.

Elizabeth Chey ve své práci o postavení khmerské ženy upozorňuje na khmerskou tradici, podle které jsou dívky přirovnávány k bílým bavlněným vláknům, zatímco chlapci jsou přirovnáváni k drahokamu. Pokud se bílá vlákna bavlny zašpiní, už nebudou nikdy úplně čistá, zatímco drahokam může být očištěn do průzračné čistoty.

Judy Ledgerwood k tomu napsala: „Stát se nepřijatelnou ženou znamená přestat být Khmerem a podle khmerského centralistického pojetí přestat být Khmerem znamená přestat být úplným člověkem.“

V očích západních pozorovatelů se jeví postavení ženy v khmerské společnosti značně nerovnoprávné, ačkoliv statut ženy v tradiční společnosti rozhodně nevypovídá o natolik nevýhodném postavení.

Kambodžské ženy v tradiční khmerské společnosti totiž zastávají významné postavení v domácnosti a v mnoha ohledech závisí prosperita a rozvoj domácnosti na nich. Utvářejí morální hodnoty svých dětí. Podle Steiberga jsou khmerské ženy jako nositelky základních sociálních a morálních hodnot kambodžské kultury váženy jak muži v jejich vlastních rodinách, tak i kambodžskou společností obecně. V kruhu rodiny zaujímá manželka rovnocenné postavení se svým manželem – v některých ohledech nad ním i vyniká. Žena je navíc rodinným pokladníkem, kontroluje stav rodinných prostředků a vytváří rozpočet.

Podobně je v Kambodži projevován velký respekt i vdovám. Smrtí manžela se žena stává hlavou domácnosti, legálně získává i otcovskou autoritu a řídí všechny rodinné záležitosti, ale přesto má právo být jen vykonavatelkou poslední vůle v záležitosti rodinného majetku, neměla by s ním podle své vůle disponovat. Po třech letech v ústraní se může znovu provdat.

Na rozdíl od čínské a vietnamské společnosti Kambodžané nepřičítají speciální důležitost rodokmenu po mužské linii. Kambodžský příbuzenský systém je významně bilaterální – vazby mezi členy rodiny, manželské vazby, dědické zákonitosti jsou uspořádány bez matriarchálních a patriarchálních předsudků. Neklade se důraz na to, jestli se dítě více podobá svým příbuzným z matčiny nebo z otcovy strany. Kambodžské ženy v tradiční khmerské společnosti mohly také rovnoprávně dědit od obou svých rodičů. Synové obvykle dědili půdu, dcery movité věci.

Dětství

Děti mají práci v domácnosti, skutečná odpovědnost ale nezačíná před dvanáctým rokem života. Dívky se učí domácí práce od svých matek – vaření, šití, péči o mladší děti. Také doprovází své matky na trh a učí se smlouvat. Kambodžské ženy jsou hrdé na své umění  rychle usmlouvat snížení stanovené ceny.

Přísněji se dohlíží na dívky, kterým je vytýkáno, když se vdávají později, než by si to rodiče přáli. Rodičovská autorita dopadá na dívky dvakrát silněji než na chlapce a život dívek je plánován s ohledem na výhody rodiny.

Dospívání

Počátky menstruace jsou obřadně započaty rituálem, který je znám jako „vstup do stínu.“ (Tento zvyk z měst mizí, ale stále se udržuje na venkově.) Od prvních příznaků menstruace je dívka izolována od své rodiny i komunity. Odloučení může trvat od několika dní do šesti měsíců, to závisí na socioekonomickém statutu její rodiny: čím vyšší statut, tím delší izolace. Dívčina připravenost do manželství je dána délkou izolace. V tomto izolačním období je dívka chráněna před všemi „touhami“ - včetně pohledu na jakéhokoliv muže, ať příbuzného, nebo cizího. Jídlo kromě rýže, ovoce a zeleniny je zakázáno.

Po opuštění „stínu“ se koná slavnost, po kterém je dívka připravená do manželství.

S dětmi není dovoleno mluvit o sexu. Útržkovitých informací se jim dostane od vrstevníků, ale rodiče odrazují jejich zvědavost a na přímé otázky odpovídají jen nepřesně a neúplně. Dívka toho o sexu ví jen velmi málo až do poslední noci svatební slavnosti, kdy nevěstiny rodiče a achar (moudrý muž z pagody) vezmou nevěstu stranou a vysvětlí jí základní fakta o sexu.

Předmanželský sex je zakázán. Většina kambodžských žen nemívá žádnou předmanželskou sexuální zkušenost, muži občas mívají, především ve městech, kde je mnoho čínských a vietnamských prostitutek. Na venkově je nevěstino panenství téměř povinné, ve městech je to méně přísné. Ale ve městě i na venkově může nevěsta, která je těhotná, se svým snoubencem předstoupit před oltář a zasnoubený pár je tímto prakticky oddaný.

Západní pojetí romantické lásky rozněcuje představivost některých kambodžanů, ale je to především městský fenomén. Například v Phnompenhu lze vidět studenty, jak spolu „randí“.

Městský a venkovský model namlouvání se liší, ale jak ve městě, tak na venkově se může začít mluvit o uchvacující kráse nebe, nebo banánovníku. Mluvit přímo o dívčině kráse, její postavě či obličeji, nebo dokonce o jejím oděvu, je považováno za značně nehorázné. Vzdělanější muž může napsat milostné dopisy. Nakonec, pokud jsou jeho záměry míněny vážně, navštíví dívčin dům a začne formálními zvyklostmi.

S výjimkou mnichů, kteří jsou ve svém okolí ctěni, je nezadaný muž velmi přísně posuzován veřejným míněním. Nezadaná žena je také kritizována. Pokud je jedinec mentálně a fyzicky zdravý, jsou možné pouze dvě cesty – manželství nebo klášter. 

Vhodného partnera ze ctěné rodiny je třeba vybírat opatrně a rozvážně. Kambodžští rodiče vybírají partnera pro své děti, ale děti mohou ovlivnit konečný výsledek.

K příležitostem, kdy je možné hledat případného vhodného partnera, patří různé svátky, obřady, a dokonce i pohřby. O možném vhodném partnerovi se také často mluví v kruhu příbuzných, sousedů a přátel. Kambodžané jsou výbornými dohazovači. V konečném rozhodnutí má ale hlavní slovo rodina, sousedi a přátelé hrají ve výběru partnera jen vedlejší úlohu.

Potencionální tchýně nenápadně zjištují informace o sociálním postavení rodiny a jejich silných i slabých stránkách. Pak matka, která hledá nevěstu pro syna, nečekaně navštíví matku dívky, která se jí zamlouvá. Mluví se ale jen o nevýznamných věcech nesouvisejících s hlavním důvodem návštěvy. Obě strany si ale rozumí i bez přímého vyjádření. Jestliže například dívčina matka zdánlivě náhodně zmíní, že její dcera je ještě příliš mladá na manželství, je tento výrok interpretován jako odmítnutí. Pokud se ale dívčina matka jeví příznivě nakloněná potencionálnímu svazku, návrh chlapcovi matky je přijat. V průběhu celého procesu projednávání zasnoubení a manželství si obě strany vyměňují dary, až do té doby, než dívka přijme od rodiny nastávajícího betelové ořechy, čímž je zasnoubení zpečetěno. Následně je na základě srovnání dat narození obou nastávajících a astrologických výpočtů stanoven datum svatby.

Svatba, manželství a mateřství

Svatba je velmi nákladnou záležitostí. Částí ceremoniálu je předání ženichova daru nevěstině matce, o kterém se někdy mluví jako o „odměně za mléko“, neboli za péči, kterou matka nevěsty věnovala své dceři v útlém mládí. K rozvodům dochází jen zřídka. V tradiční společnosti k nim smělo docházet jen za těchto podmínek: dlouhotrvající nepřítomnost manžela, opuštění manžela či manželky, přivedení nových manželek do domácnosti bez souhlasu první manželky, odmítání manžela starat se o svou manželku a děti, cizoložství.

Narození syna či dcery je radostnou událostí. Kambodžané věří, že porod vystavuje domácnost reálnému nebezpečí z duchovní říše, a proto se podnikají všechna opatření, aby se v tomto období zabránilo zbloudilým duchům a zlým demonům získat nadvládu. Doslovný překlad kambodžského výrazu pro rodit, či porodit je „překročit řeku Tonle Sap.“ Věří, že žena, která zemře při porodu, se stane zlým démonem a že její zlo je rozšířeno o zlobu plodu, který zuří, protože mu nebylo umožněno se narodit. Vedlejší manželky a příbuzné jsou u porodu, aby pomohly. Normální porod nenaruší chod domácnosti, několik dní po porodu kambodžské ženy pokračují v domácích pracích. Když se ženě částečně navrátí síla po porodu, je uspořádán obřad, při kterém žena obřadně prosí za odpuštění za znečištění, které na dům přenesla. Dítě je kojeno do dvou, tří až čtyř let, podle toho, kdy se narodí další dítě. 

Ideální rodina se skládá z rodičů a jejich dosud neženatých a neprovdaných dětí (především ve městech). Rodiče a děti, které již vstoupili do manželství, žijí odděleně, i když ovdovělý rodič může žít u svého syna, či dcery. V zemědělských oblastech žijí často rodiče i jejich děti, které už vstoupili do manželství, pohromadě (z ekonomických důvodů), ale to není považováno za ideální uspořádání.

V tradiční khmerské společnosti převládala monogamie, přestože polygamie byla povolena. Ještě roku 1959 o tom David Steiberg píše: „Průměrný Kambodžan by si nemohl dovolit živit víc než jednu ženu. Jen vysocí státní úředníci, či bohatí Čínané si mohou dovolit udržet polygamní domácnost. Odpor k polygamii na Západě má bezesporu také vliv na myšlení Kambodžanů v této záležitosti.“ V polygamních rodinách tradiční khmerské společnosti byla první manželka uvedena do hlavní pozice v domácnosti s propracovanými svatebními ceremoniemi s mnoha nákladnými dary. Tím byla její primární pozice v domácnosti zajištěna. Druhá manželka mohla být uvedena do domácnosti ještě před první manželkou, to ale nic neměnilo na jejím postavení druhé manželky. V ojedinělých případech byla do rodiny uvedena třetí manželka, tzv. „malá manželka“, která měla v rodinné hierarchii služebnou úlohu, ale přesto měla důležitější postavení než konkubína. Třetí žena bývala často kupována.  Rodiče nabízeli dceru jako druhou či třetí ženu bohatým mužům.

Rodina s pěti dětmi je pokládána za ideální. Nechtějí mít neomezené množství dětí, ale přijímají narození svých potomků s opravdovou radostí. Neplodnost může vést ke kritizování manželky. Bezdětné páry mohou adoptovat sirotka či dítě z chudé rodiny. Děti nebývají nikdy opouštěny, sirotci (i když jsou Euroasiati) jsou obvykle přijaty do nějaké rodiny.

Kambodžané se dívají na nemanželské děti jako na „děti z divočiny“. Nicméně nejsou znevýhodněny právně, ani nejsou odsuzovány veřejně.

Manželé a manželky pracují společně až do doby, kdy se přesazuje rýže. Obecně lze ale říci, že ženy jsou plně zaneprázdněny domácími prácemi a dětmi a věnují méně času práci na poli, než je tomu v jiných rolnických společenstvích. Kambodžské ženy zastávají významné postavení v domácnosti a v mnoha ohledech závisí prosperita a rozvoj domácnosti na nich. 

Primární odpovědností rodičů k synovi je připravit ho na dobu ve své rané dospělosti, kterou stráví v pagodě studiem buddhistických ponaučení, a stane se tak vlastně bonzem. Toto období symbolizuje odpoutání se od rodičovského dozoru a rodinných aktivit. Když se syn připojí k procesí jiných mnichů – jeho pohled je upřen dolů a jeho miska na almužnu leží před ním – jeho matka se před ním klaní, jako by to nebyl její syn, ale svatý muž. Tento okamžik je pro matku momentem velké odměny, oplacením za mateřské „mléko“ a péči, je to okamžik duchovní plnosti v životě matky. Později si syn může zvolit jít po náboženské cestě trvale, nebo se navrátit do společnosti. 

Další rodičovskou povinností je zajistit svým synům a dcerám výhodný sňatek.  Z výhodného sňatku plyne užitek celé rodině.

Chey, Elisabeth: The status of Khmer women: [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné z <http://www.mekong.net/cambodia/women.htm>

Chou Ta Kuan: The customs of Cambodia. The Siam Society under Royal Patronage. Bangkok, 1993

Klindera, Odolen: Sedmnáct zlatých princezen: khmerské báje a pověsti. 1.vyd. Praha: Albatros, 1987

Mabbett, Ian - Chandler, David: Khmerové. Překl. Z angličtiny Lucie Hlavatá a Lukáš Hlavatý. Praha: NLN, 2000

Nguyên Đình Phúc: Vài nét về văn nghệ truyền thống Campuchia. Hà Nội: NXB Khoa Học Xã Hội, 1981

Nožina, Miroslav: Dějiny Kambodže. Praha: NLN, 2007

Phạm Nguyên Long, Thành Đức, Tân Huyển: Campuchia  Đất nước yêu thương, tươi đẹp, bất khuất. Hà Nội: NXB Khoa Học Xã Hội, 1980

Steinberg, David: Cambodia its people its society its culture. New Haven: Hraf Press, 1959